Historie města se vyvíjela v rámci tří ekonomicko- -společenských formací, jež udávaly meze a hranice všeho snažení obyvatelstva městského sídliště. Nejdéle a nejhlouběji ovlivňoval pohnutou historii města feudální řád. Rakovník vznikal v souvislosti s velkou zakladatelskou vlnou, která se postupně prudce v českých zemích rozvíjela a která v lůně feudálního světa postavila vedle krále, šlechty a duchovenstva nového progresivního ekonomického i společenského činitele, středověkého měšťana. Žádný soudobý kronikář, jehož pozornost připoutával vývoj vzájemných vztahů mezi privilegovanými třídami, nepokládal za vhodné zaregistrovat jeho zrod do své práce. To je osud všech českých měst a Rakovník netvoří výjimku.
Město vznikalo na obchodně příznivé křižovatkové poloze. Vzrůstalo na dálkové komunikační trase, po níž proudilo do středu české kotliny přepychové zboží západní Evropy, přes Cheb, Loket, Bochov a Žlutice a na křižovatce méně významného spojení Louny-Plzeň. Vedle toho působila na rychlý růst Rakovníka v počáteční etapě vývoje příznivá poloha v blízkosti významného hradu posledních Přemyslovců, vybudovaného v hloubi rozlehlých křivoklátských lesů. Protože se dálkové cesty středověkých obchodních karavan kvůli bezpečnosti vyhýbaly souvislým lesním prostorům a protože hrad Křivoklát, časté sídlo českých králů - milovníků lovů a zábav, neposkytoval v úzkém říčním údolí dostatek prostoru k vývinu velkého městského sídliště, stal se Rakovník jakýmsi vzdáleným podhradím rekreačního střediska českých králů a s nimi se bavící horní šlechtické vrstvy. Stoupající nároky této hradní společnosti vábily do Rakovníka četné kupce. S nimi se hojně ubytovávali v Rakovníku i příslušníci šlechtických rodin, pokoušejících se v blízkosti štědrého krále a jeho společnosti získávat pro sebe různé výhody. Potřeby dočasných obyvatel sídliště vyvolávaly vznik nové řemeslné výroby a další směnu s venkovským okolím. Není proto divu, že za Václava 1., prodlévajícího valnou část svého času na Křivoklátě, byla kupecká osada povýšena na město a nadána prvními výsadami.
Na tradici těchto trhů z doby feudalismu navazoval i kapitalismus, ale zúžil je na dobytčí a obilní trhy. Právo mílové umožňovalo Rakovníku ovládnout ekonomicky kruhový prostor kolem města do vzdálenosti jedné míle, zajistit v něm řemeslné výrobě nadvládu a vyloučit jakoukoliv konkurenci. Tento ochranný sterilní pás sahal do poloviny vzdálenosti mezi Rakovníkem a Křivoklátem, do třetiny cesty k Žatci, k Lounům a ke Smečnu, do jedné šestiny cesty ku Praze, zahrnoval obce Petrovice, Pšovlky a dotýkal se Malinové. Pod ochranou tohoto práva se rozvíjela v Rakovníku řada řemeslných oborů. Vedle sladovníků, jejichž berní registra v předhusitské době čítají 18, to byli bednáři, kráječi suken, kožišníci, koželuzi, ševci, krejčí, mlynáři, pekaři a řezníci, ale také koláři, kováři a tesaři. Výčet řemesel, jejichž počet se ve feudálním období značně měnil, ukazuje, že těžiště řemeslné výroby města spočívalo v oborech ležících mezi zemědělstvím a řemesly ve spotřebním průmyslu. Na prvním místě především bylo vaření piva. Rakovnické pivo šířilo slávu Rakovníka nejen v širokém okolí, ve třech městech pražských, ale až u samých hranic českého království.
Značné přínosy plynuly městské pokladně po celý středověk z výtěžků rybníků. Byla jich celá desítka. Táhly se v čáře Rakovnického potoka po jižní hranici města, kde tvořily část pevnostního valu, ale byly i na přítocích Rakovnického potoka. Jeden z nich, Velký rybník, z roku 1482 zanikl v minulém století. Nový rybník z r.1533 poskytuje městskému obyvatelstvu osvěžení dodnes. Největšího rozmachu dosáhl středověký Rakovník v období od husitských válek do Bílé hory. Do okované truhlice, v nichž byly chovány v úctě i bezpečně střeženy významné listiny českých králů vydané městu i s nejstarším zachovaným privilegiem krále Jana Lucemburského z r.1319, přibývaly další pečeti: právo pečetiti červeným voskem, právo užívati znaku, právo souditi hrdelní zločiny a jiné, jimiž některé staré výsady byly dále rozšířeny. Největší pýchou občanů středověkého Rakovníka však byly dvě výsady : právo opevniti se, udělené Rakovníku králem Jiřím z Poděbrad, a majestát císaře Rudolfa druhého z r.1588, jímž bylo město zařazeno mezi královská města. Trvalejší hodnotou pro město byl majestát Rudolfův z roku 1588. Tímto majestátem, který městská správa neopomněla dát vepsat v desky zemské, byl ukončen osudový poměr mezi Rakovníkem a Křivoklátem. Vzájemný poměr města a pevného hradu byl poučným obrazem rozporných politických vztahů mezi králem, šlechtou a městy v době vrcholícího feudalismu. Začínající epocha kapitalismu v českých zemích zastihla Rakovník značně nepřipravený. Třicetiletá válka zasadila městu těžké rány. Střetnutí císařských a královských armád u Rakovníka těsně před bělohorskou bitvou a časté průchody vojsk obou nepřátelských táborů uvrhly město do hlubokého úpadku zoufalé bídy. Krajské a královské město žalostně chátralo a v přechodném období mezi feudalismem a kapitalismem, v němž jiná, dosud méně důležitá okolní města se rychle vzpamatovávala a počala rozvíjet nové výrobní síly na nových základech, se Rakovník z kritické situace nezotavil. Roku 1788 bylo sídlo Rakovnického kraje přeloženo do Slaného a toto nové krajské město odlákalo Rakovníku i nově vybudovanou císařskou silnici z Prahy do Chebu, jež od věků procházela Rakovníkem. Železniční trať z Prahy na Cheb, tzv.Buštěhradská dráha, původně projektovaná přes Rakovník (nádraží mělo být v místech nynější nemocnice) se městu vyhnula a nejblíže se mu přiblížila ve stanici Lužná - Lišany. Tak Rakovník ztrácel v přechodném období příznivé podmínky k novému životu a s nimi ztrácel i historické postavení mezi ostatními městy, jež si vybudoval v epoše feudalismu. Nebylo to jen z objektivních důvodů. Naopak. Většina dobrých zdání z této doby, vypracovaných tehdejšími vědeckými kapacitami, svědčila o tom, že v kraji je dostatek kvalitního uhlí, lupku a vynikající půdy pro pěstění chmele, že je tedy Rakovník schopen rozvoje i v epoše kapitalismu. Město měnilo svou tvář. Změna města z feudální podoby do kapitalistické probíhala po celé jedno století. Z náměstí zmizela kašna, strouha uprostřed, stará škola před kostelem. Náměstí bylo po 400 létech znovu vydlážděno a zkrásnělo téměř do nynější podoby. K hlavním dominantám minulých století - radnici a kostelu - v nichž se soustředila třídní moc městského patriciátu a ideologická síla církve, se připojily budovy městské spořitelny a občasné záložny jako symbolů nových pánů města. Hradby kolem kostela a celý pevnostní val města se rozplynuly v domech a v budově nejstarší české reálky. Hluboké vodní příkopy plné bahna byly zasypány. Přírodní katastrofa v květnu 1872 doprovázená velikou povodní, při níž voda Rakovnického potoka zaplavila celé náměstí, si vynutila regulaci potoka a úpravu jižních částí města. Parková zeleň a sady vytlačily starobylé rybníky. Příliv venkovského obyvatelstva rozšířil půdorys města v okrajových částech, v nichž se začala formovat nová třída. Český jazyk se stal vyučovacím jazykem i na rakovnické reálce. Město se podílelo jako jiná česká města na boji celého národa za všeobecné volební právo, za národní svobodu a s radostí a s nadšením přivítalo vytvoření samostatné Československé republiky. Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Jméno Rakovníka vedle Šamotové továrny šířily po celé vlasti výrobky Ottovy továrny, velocipédy Stadion, stroje slévárny J.Vltavského a J.Linharta vedle dalších drobnějších závodů a značné množství živností. Půdorysný obraz Rakovníka se v tomto období zvětšil na okrajích o další části, především ve vilové čtvrti. Těžce prožíval Rakovník dny mnichovské krize, 15.březen a zlá léta okupace. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v roce 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka. |
Stručně z historie
Když měšťané později sami
pociťovali potřebu něco zvědět o začátcích svého rodného města, neměli k
dispozici ani nejstarší privilegium. Měla proto volné pole působení kronikářská
nezkušenost a lidová fabulace, opřádající začátky městského osídlení do roucha
lidových zkazek a pověstí. Z Rakovníka a jeho okolí je jich bohatě.
Právo trhu bylo základním privilegiem města. Na
něm se rozvíjely jednak týdenní trhy, prostředkující směnu řemeslnických
výrobků a zemědělských produktů mezi městem a venkovem, jednak velké výroční
trhy.
Výroba rakovnického piva v 8-11
městských pivovarech a ve velkém množství domácích výroben se opírala o
pěstění chmele, ječmene a pšenice v širokém okolí města. Sortiment piva byl
rozmanitý. Byla vyráběna piva bílá, pšeničná, řídká a proslulý ležák.
Zlatožlutý rakovnický mok si nejen podmaňoval papeže, krále, šlechtu a ?moudré a
obratné? pány měst, ale jeho síla dokázala rozvazovat jinak mlčenlivé jazyky
poddaných, kteří - ?napivše se piva rakovnického, dosti vzpurně se chovali?.